březen 2012

 

- náš článek v týdeníku Zemědělec č.11/2012

 

Jaké budeme mít bioplynové stanice?

 

letošním roce vznikneČeské republice rekordní počet bioplynových stanic. Budou se lišit technologií, provozní náročností, ale také schopností zpracovávat různé druhy vstupních surovin. A právě u tohoto tématu bychom se chtěli pozastavit. Zamysleme se krátce nad tím, k čemu byly bioplynové stanice původně určeny a co od současných projektů můžeme očekávat.

 

 Pro někoho může být výstavba a provozování bioplynové stanice zajímavý podnikatelský záměr s vidinou jisté výkupní ceny, který bude realizován s co nejvyšším výkonem a bude zpracovávat co nejvýtěžnější vstupní surovinu. Výsledkem tedy bude výstavba zařízenívýkonem např. 2 MW elektrického výkonu a velmi složitou logistikou zajištění kukuřičné siláže a následného rozvozu digestátu. Hlavním požadavkem budou co nejnižší investiční náklady a co nejkratší návratnost celé investice. Investorem často není prvovýrobce, ale investiční firma, která se se zemědělským podnikem spojídůvodu zajištění vstupních surovin.

 

Projekt se zaměřuje na levné suroviny

 

Na druhé straně si můžeme představit projekt, který bude zaměřený na využití i nadbytečné zemědělské produkce a zbytků ze živočišné výroby, tedy kejdy a chlévské mrvy. Bude se jednat o výkon cca do 1 MW, doprava tak nebude nadměrně zatěžovat své okolí. Investor, zemědělská společnost, si zvolí dodavatele technologie, který mu zaručí využití levných vstupních surovin. Dle místních podmínek se bude jednat převážně o kejdu, čerstvou chlévskou mrvu, travní senáž a např. zbytky krmiv a nekvalitních zemědělských produktů. Dražší vstupní suroviny, tedy např. kukuřičná siláž, budou tvořit menšinový podíl.

Tato druhá varianta je jistě logičtější a připomíná původní poslání zemědělských bioplynových stanic. Výsledkem je stav, kdy zemědělská společnost neutlumuje svoji dosavadní činnost a provoz bioplynové stanice její ekonomiku silně stabilizuje. Nedochází tedy k omezování živočišné výroby a masivnímu pěstování kukuřice na většině výměry orné půdy. Univerzální technologie bioplynové stanice, která dokáže jednoduše zpracovávat tyto levné suroviny, je pro investora z hlediska provozních nákladů mnohem zajímavější. Důležitý je samozřejmě také vliv na okolí, údržbu travních porostů, omezení plodin způsobujících erozi a zastavení klesajícího trendu chovu skotu a prasat.

 

Směr ve vývoji bioplynových stanic

 

Jakým směrem se tedy bude vyvíjet výstavba těchto zařízení na využití obnovitelných zdrojů energie, která mají přímý vliv na zemědělskou prvovýrobu? Můžeme očekávat, že v budoucnu se bude jednat o druhou variantu. Nasvědčují tomu i nedávná vyjádření Ministerstva zemědělství a Energetického regulačního úřadu. Doufejme jen, že podpora těchto logičtějších projektů vejde do praxe dříve, než budou bioplynové stanice považovány v očích veřejnosti za nesmyslné projekty, zpracovávající ročně pouze desetitisíce tun kukuřice.

 

Stanice bez závislosti na kukuřičné siláži

 

Hlavním dodavatelem univerzálních bioplynových stanic je společnost Johann Hochreiter s.r.o. V současné době realizuje výstavbu již třicáté bioplynové stanicetechnologií Hochreiter. Není náhodou, že provozovateli všech těchto třiceti bioplynových stanic jsou přímo zemědělské společnostirůzných oblastí České republiky. Tím se liší i zpracovávané suroviny, které mají podnikydispozici. Často se jedná o velké podíly čerstvé chlévské mrvy a travní senáže. Tyto materiály nejsou pro technologii Hochreiter žádným omezením. Naopak jednoduchou, ale drahou kukuřičnou siláž není nutno do bioplynové stanice Hochreiter dávkovat vůbec. Zpracování senáže a slamnatého hnoje není navíc podmíněno tím, že by bylo nutno tyto materiály drtit na krátké částice nebo předem promíchávatkejdou nebo jinými tekutinami. Takto připravené suroviny jsou jistě pro každý biologický proces přínosem, ale neúměrně zvyšují investiční a hlavně provozní náročnost zařízení. U jiných technologií to však může být podmínka, jak sitěmito surovinami vůbec poradit. Naopak hlavní předností stanic Hochreiter je jednoduchost a schopnost zpracovat veškeré suroviny bez předchozí úpravy. Materiály se z dávkovacího vozu dopravují přímo do fermentoru, kde jsou pomocí patentovaných pádlových míchadel Mississippi zapracovány a zhomogenizovány. Velký objem železobetonových nádrží a dlouhá doba zdrženísto dní přispívajímaximální výtěžnosti energie. Tento jednoduchý systém je doplněn o veškeré moderní prvky, zajišťující automatickou kontrolu a jednoduchou obsluhu procesu. Firma Johann Hochreiter s.r.o.  tak může nabídnou univerzální, vyzkoušenou a stále modernizovanou technologii, která se přizpůsobí surovinám a požadavkům každého investora

 

článek zde: